Jen dýmající trosky slavného města Tróje připomínaly deset let urputných bojů. Proslavilo se tu mnoho hrdinů, ale nejvíc ze všech statečný a důvtipný Odysseus. Jen díky jeho lsti se dřevěným koněm se Řekům podařilo překonat hradby města. Válka skončila a stejně jako ostatní se ani Odysseus nemohl dočkat, kdy spatří domov, ženu Penelopu a syna Telemacha. Vál příznivý vítr a hrdina byl přesvědčen že zanedlouho přistane na rodném ostrově Ithace...
Ne všichni Řekové, kteří na dvanácti lodích provázeli Odyssea byli spokojeni s válečnou kořistí. A tak, když zastavili v zemi Kokónů, aby doplnili zásoby, začali loupit i tady. Jenže několika Kikónům se podařilo uniknout a přivolat posilu. Řekové se zachránili jen díky svým rychlým lodím -- ale sedmdesát dva mužů posádky přišlo tu v boji o život.
Řekové veslovali celou noc. Ráno je zastihlo u břehů ostrova Lótofagů. Zdejší obyvatelé se živili plody lótosu. Kdo jednou okusil omamný pokrm ze sladkého lótosu, zapomněl na domov i na své povinnosti a bezstarostně se oddával zahálce a snění. Stejně to dopadlo i s námořníky, které Odyssesus vyslal prozkoumat ostrov.
Mořské proudy zanesly řecké lodě k ostrovu jednookých obrů -- Kyklópů. Odysseus s několika drihy vystoupil na břeh a vnikl do jeskyně jednoho z nich. Než však stačili obrovo obydlí opustit, Kyklóp Polyfém se vrátil a vchod zahradil obrovským balvanem. Poté snědl dva z námořníků k večeři. Ráno následovali další dva nebožáci. Osud Řeků se zdál být zpečetěn...
Když se obr večer vrátil, přivítal ho Odysseus měchem vína. Polyfém se rozjařil, snědl k večeři další dva Řeky a pak tvrdě usnul. Na tu chvíli Odysseus čekal a spolu se svými druhy krutého obra oslepil. Jeho hrozný řev přilákal ostatní Kyklópy, ale oklamaný Polyfém je nechtě sám poslal pryč.
Ráno proklouzli zajatci z Polyfémovy jeskyně skryti pod hustým rounem ovcí. Z bezpečí lodi prozradil pak Odysseus oslepenému Kyklópovi, kdo jej vlastně přelstil. Tím však na všechny přivolal nebezpečí mnohem větší: pomstu Polyfémova otce -- vládce moří, boha Poseidóna.
Po útěku od Kyklópů dopluli Řekové k ostrovu se zářícím měděným palácem. Sídlil v něm bůh větrů Aiolos. Vlídně hosty přijal a při odchodu svěřil Odysseovi měch, v němž byly spoutány všechny větry kromě toho, který je měl donést domů. Ithaka už byla na dohled, když hrdina usnul. Tehdy jeho zvědaví druhové otevřeli měch, aby si prohlédli co v něm je...
Strašlivá bouře, která se rozpoutala po otevření měchu s větry, hnala bezmocné lodi pryč od Ithaky. Když se moře znovu uklidnilo, houpaly se řecké lodi opět u Aiolova ostrova. Tentokrát však prosil Odysseus marně o pomoc. Aiolos se zlobil, žese námořníci nechali unést závistí a zvědavostí a otevřeli měch. Obával se i hněvu mocnějších bohů, a tak Řeky vyhnal bez pomoci.
Údery vesel hnaly lodi dál, až Řekové opět spatřili neznámý ostrov. Opatrný Odysseus nechtěl přistát, ale vyčerpaní námořníci toužili po odpočinku. Prozíravý hrdina přikázal zakotvit dál od ostatních lodí a vyslal zvědy. Ti však skončili v nenasytných chřtánech zdejších obrů, kteří se vzápětí vrhli na ostatní Řeky. Jedinně Odysseově lodi se podařilo uniknout.
Jediná loď a už jen padesát mužů zbylo Odysseovi, proto byl u dalšího ostrova ještě opatrnější. Vyslal na průzkum silnou hlídku v čele s Eurylochem. Čarodějnice Kirké, se kterou se Řekové setkali, je sice vlídně přivítala, ale vzápětí všechny proměnila ve vepře. Jen Eurylochos utekl a varoval ostatní. Odysseus se rozhodl druhy zachránit a svou odvahou získal pomoc boha Herma.
Marně se snažila Kirké proměnit ve vepře i Odyssesa. Ochránila ho Hermova bylina. Nakonec musela čarodějnice vrátit lidskou podobu i jeho námořníkům. Dokonce hrdinovi při loučení poradila, aby navštívil Hádovu říši mrtvých, kde mu věštec Teiresiás odhalí budoucnost, a sama ho varovala před mnoha úskalími, která výpravu na cestě ještě čekají...
Po oddechu u kouzelnice Kirké čekala Odyssea dlouhá plavba, než dorazil do pochmurné krajiny na samém konci světa, kde byl vchod do podsvětí. I tentokrát se ho ujal Hermés. S ním se nemusel hrdidna obávat ani hrozného strážce, trojhlavého psa Kerbera, převozníka Chárona, boha smrti Thanata, podsvětních soudců, ba ani vládců podsvětí boha Háda a jeho manželky Persefoné.
Hermés nechal Odyssea nahlédnout i do Tartaru, kde trpěli ti největší provinilci a odkud se neustále ozývaly nářky a bědování. Odysseus tu spatřil Tantala a Sisyfa, ale také devětačtyřicet Danaových dcer, které zavraždily své muže, i krutého krále Íxiona, který zabíjel své hosty a krutě týral poddané.
V podsvětí se Odysseus shledal i s mrtvými spolubojovníky od Tróje: Achilem, Aiantem -- ale kupodivu i s králem Agamemnónem. Toho dala po návratu z Tróje zavraždit vlastní žena. Konečně se setkal ise slepým Teiresiem. Věštec mu prozradil, že pokud se nedotknou posvátných stád boha Hélia, mají cestu domů otevřenou. Kdo by tak ale učinil, zahyne, a ostatní bude čekat strastiplné bloudění...
Ještě žádný mořeplavec se nedostal živý od ostrova, na němž sídlily půvabné Sirény. Ty svým lahodným zpěvem, kterému nikdo neodolal, vábily plavce ke břehu. Tam však nebožáky roztrhaly. Odysseus na radu kouzelnice Kirké zalil svým námořníkům uši voskem. A protože sám chtěl zpěv Sirén slyšet, nechal se přivázat pevně ke stěžni.
Poté co Řekové šťastně minuli ostrov Sirén, vedla jejich cesta mezi dvě strašné pohyblivé skály zvané Plankty. Ty ve svém sevření rozdrtily každou projíždějící loď. Odysseus vypustil na zkoušku holubici. Už se zdálo, že ve skalní průrvě zahyne. Ale posledním mávnutím křídel pták unikl a v kamenném objetí zanechal jen hrst peříček. Hrdina pochopil, že zachránit je může jen rychlost.
Jen proklouzli Planktami, museli Řekové proplout mezi dvěma obludami. V úžině číhala vlevo šestihlavá lidožravá Skylla, vperavo ještě hroznější Charybda, která obrovským vírem pohlcovala celé lodi. Proto Odysseus řídil loď podél Skylly, připraven k boji. Obluda však zaútočila v okmažiku, kdy všichni strnuli hrůzou z běsnění Charybdy...
Po několika dnech se před přídí lodi vynořil Héliův ostrov. Přestože se blížila bouře, chtěl Odysseus plout dál -- pamětliv varování. Ale ustrašení druhové ho přinutili přistát. Zatímco bouře zuřila řadu dní, posádka začala strádat hlady. Marně je Odysseus varoval, ať se nedotýkají posvátného stáda. Jakmile usnul, námořníci porazili několik tučných krav, ale stažené kůže a kostry začaly pobíhat po pastvinách a žalostně bučely...
Nářek zabitých dobytčat dolehl až k Héliovým uším. Uražený a rozhořčený bůh Slunce žádal Dia o ten nejpřísnější trest. Zeus se bál, aby Hélios nespálil celou zemi, a tak mu vyhověl. Bleskem rozmetal řeckou loď na kusy a všichni námořníci, kteří okusili masa posvátných stád zahynuli ve vlnách. Jedinný Odysseus se zachránil na ulomeném kusu stěžně.
Moře vyvrhlo Odyssea na ostrově, kde žila krásná nymfa Kalypsó. Strávil tam dlouhých sedm let a po celou dobu se mu stýskalo po domově. Konečně se Athéně podařilo přemluvit Dia, aby hrdinovi pomohl. Hermés donesl Kalypsó příkaz, ať hosta propustí. Odysseus si postavil vor a vyplul k domovu. Na moři ho však spatřil Poseidón a znovu rozpoutal bouři.
Hrozná bouře rozmetala Odysseův vor a hrdina by se sotva zachránil, kdyby mu mořská víla nepůjčila svou kouzelnou roušku. Dva dny a dvě noci zápasil Odysseus s rozbouřeným mořem, až konečně spatřil pobřeží ostrova. Jen s námahou a celý ztuhlý se zahrabal do hromady listí, kde vyčerpán usnul. Probudily ho dívčí hlasy -- to princezna Nausikaá si při praní prádla hrála s družkami.
Princezna přivedla zbědovaného cizince do paláce. Při hostině vyprávěl pěvec náhodou o trojské válce. Dojatý Odysseus se dal poznat a užaslým hostitelům vylíčil své zážitky. Někteří fajáčtí mladíci však pochybovali, že před nimi stojí pravý Odysseus. Při sportovním zápolení je však hrdina lehce přesvědčil, že je to tak.
Po Odysseově vítěztví král Alkinoos nařídil, aby hrdinu dopravili domů na jedné ze zázračných lodí, které létaly po hladině rychle jako myšlenka. Dojmy znavený Odysseus na lodi usnul, a tak ani nevěděl, že se octl po dlouhých dvaceti letech zase doma. Zato Poseidón zpozoroval, co se stalo, a rozhněván, že Fajákové dovezli Odyssea domů, proměnil za trest jejich loď ve skálu.
Zatímco Odysseus bloudil světem,nebylo v jeho království dobře. Sjelo se tam mnoho nápadníků, kteří prohlašovali, že hrdina zahynul. Chtěli se zmocnit trůnu i věrné Penelopy. Nebohá královna se dlouho bránila, ženiši však byli neodbytní. Nakonec naoko souhlasila se svatbou. Vymínila si však, že nejdřív utká svému otci rubáš. Tkala dlouho -- protože co přes den utkala, to v noci rozpárala....
Po prozrazení Penelopiny lsti začali ženiši řádit ještě víc. Odysseův syn Telemach trpěl stejně jako jeho matka. Byl však ještě příliš mladý a nezkušený, aby se s ženichy dokázal vypořádat sám. Tu se jako na zavolanou objevil Odysseův přítel Mentór. Nabídl Telemachovi svou loď, aby mohl pátrat po otci.
Mentór nejprve vedl Telemacha k Nestorovi. Stařičký král se zaradoval, že vidí Odysseova syna, ale o hrdinovi nic nevěděl. Poradil však Telemachovi, aby navštívil krále Meneláa, který se vrátil do Sparty od Tróje teprve nedávno. Když se Telemach loučil s Mentórem, proměnil se jeho rádce v mořského orla a ulétl - všichni pochopili, že Telemachovi pomáhá samotná bohyně Athéna.
Na cestě do Sparty provázel Telemacha Nestorův syn Peisistratos. Také tady Odysseova syna vřele přivítali. Meneláos právě ženil syna, a tak oba poutníci vpadli přímo doprostřed svatebního veselí. Král začal s dojetím vzpomínat na svého přítele. Líčil i útrapy, které on a Helena zažili na cestě z Tróje.
Meneláos vyprávěl, jak uvázli v bezvětří u malého ostrůvku a nevěděli, co s nimi bude. Až mu vodní víla poradila, aby se zmocnil mořského starce Prótea, který zná na všechno odpověď. Stařec přicházel na ostrůvek počítat své tuleně. Ale chytit jej nebylo snadné, neboť se dokázal proměňovat snad ve všechno na světě.
Od Prótea se Meneláos také dozvěděl, že se Odysseus trápí u nymfy Kalypsó. Jakmile to Telemach uslyšel, chystal se otci na pomoc. Ve spánku mu však Athéna přikázala, aby se vrátil domů. Zároveň ho varovala, že na něj ženiši nastražili léčku. Telemach uposlechl jejích rad a šťastně se dostal zpět na Ithaku.
Zatímco Telemach hledal otce po světě, Fajákové přivezli Odyssea na Ithaku. Když se rek probudil z hlubokého spánku, nemohl uvěřit, že je opravdu doma. Nenechali jej snad plavci na pustém ostrově, aby se zmocnili pokladů, které dostal od jejich krále? Teprve setkání s Athénou ho přesvědčilo. Bohyně také proměnila hrdinu ve starce, aby nepoznán zjistil, kdo mu zůstal po letech věrný.
Odysseus se cestou do paláce zastavil u pastýře Eumaia. Sám v podobě hrbatého žebráka se od věrného starce dozvěděl, co se zatím na Ithace dělo a jak ženiši hospodaří v jeho domě. Znenadání se otevřely dveřě a vstoupil Telemach. V radosti ze shledání odhalil Odysseus své přestrojení.
Po šťastném shledání poslal Odysseus Telemacha do paláce a sám se vydal za ním. Procházel svým domem nepoznán a na vlastní kůži tak okusil zpupnost ženichů. Před jejich týráním a posměšky ho zachránila až Penelopa. Stařičké služce nařídila, aby poutníka nakrmila a umyla. Služka přitom pána poznala, ale její hrdina jí přikázal, aby ho zatím neprozradila.
Penelopa pro nápadníky vymyslela zkoušku. Za muže si prý vezme jen toho, kdo stejně jako kdysi Odysseus prostřelí jeho lukem otvory dvanácti seker. Ženiši se marně snažili napnout mohutný luk. Za posměchu všech se o to pokusil i hrbáč. Hravě napjal tětivu a jistou rukou vypustil šíp. Tu se ho dotkla Athéna a k úžasu všech tu najednou místo starce stál sám obávaný rek Odysseus.
Druhý Odysseův šíp srazil nejdrzejšího z ženichů Antinoa. Eurymachos se vrhl s mečem v ruce proti rozzlobenému králi, ale Odysseovy šípy byly rychlejší. S Telemachem a Eumaiem po boku bojoval hrdina proti velké přesile. Spravedlivé rozhořčení a přízeň bohů však zvětšovaly sílu jeho paží. Podlaha hodovní síně byla brzy pokryta pobitými ženichy - nezachránil se ani jediný.
Odysseus stál po dvaceti letech opět ve svém paláci jako jeho pán a vládce. Ale dlouho a těžce zkoušená Penelopa nevěřila, že se jí milovaný muž vrátil. Podrobila ho proto poslední zkoušce. Naoko přikázala, aby služky přenesly postel z jejich ložnice do jiné komnaty. Teprve když se Odysseus rozzlobil, že někdo odřízl kmen mohutné olivy, na níž byla postel připevněna, uvěřila.